CHLAZENÍ

 Chlazení má za úkol odvádět přebytečné teplo ze stěn válce motoru a snížit tak tepelné namáhání motoru odvodem tepla do chladící kapaliny nebo vzduchu. Musí zabezpečit stálé udržování nejvýhodnější a nejhospodárnější pracovní teplotu motoru (provozní teplota).

Chlazení rozlišujeme na kapalinové nebo vzduchové. Vzduchové je většinou náporové s velkými chladícími žebry hlavy a válce motoru.Vodní pak termosifonové (samoběžné). Nebo s nuceným oběhem a dnes už pouze přetlakové, v jehož uzavřeném okruhu se udržuje přetlak nutný ke zvýšení teploty bodu varu nad 100 stupňů .

            Systém jako takový je víceméně bez údržbový a potřeba kontroly se zaměřuje zejména na průchodnost chladičů či žeber, množství chladící kapaliny, stavu chladící kapaliny a těsnosti chladící soustavy jako celku, včetně systému topení.

            Vizuální kontrola je to nejjednodušší co se může při kontrole vozidla jako celku provést a to se netýká jen soustavy chlazení. Kontrolou pohonových částí příslušenství motoru, řemenů a ložisek hřídelů (vodní pumpy, ventilátorů chlazení atd.) se předejde často velkým a nákladným opravám.

            U soustav chlazení nákladních vozidel, traktorů či jiné pracovní techniky bývá montován chladič sdružený. To znamená že je buď vodní chladič do kterého je vmontována spirála na dochlazení motorového oleje, nebo chlazení převodového popřípadě hydraulického oleje. Motory kamionů mívají taktéž výměníky chladícího oleje. Tyto systémy mají výhodu ve stabilnějším náběhu pracovní teploty motoru, zároveň pak udržují stálejší provozní teplotu.

Ventilátor chladiče u starších vozů je poháněn přímo klikovou hřídelí, jejíž řemenice pohání zároveň i alternátor nebo i vodní čerpadlo. Pohon ventilátoru chlazení je u moderních motorů řešen přes viskosní spojku nebo přes elektromagnetickou spojku. Znamená to že vrtule se volně protáčí na klikové hřídeli, proces sepnutí ovládá buď řídící jednotka přes elektromagnetickou spojku nebo bimetal přes spínací kolík u viskózní spojky.